Září 2013

Na hluboký sever 4) Kozy v Gävle

21. září 2013 v 23:54 | Lucie Podhorná |  Stopem do Abisko a zpět

Přivítejte... první kozu v Gävle! A ano, náš všudepřítomný kýblík s bonbóny. Gävle je už město v Norrlandu, 106km od Uppsaly. Dost jsme se tomu smály, protože jsme ještě nebyly ani v půlce Švédska, ale doprava už začala trošku řídnout a lesy okolo silnic houstnout. Stop sem šel bez problémů, vzaly nás dvě paní, asi sestry, které v životě nevytáhly paty z Gävle a díky bohu za naši švédštinu, jinak bychom si ani nepokecali. Byly super, že nás vzaly.
Tyhle kozy nás doprovázely na každém kroku.

Kozy totiž působí nejen jako reklamy na místní sportovní kluby či kavárny, ale pojí se k nim dost vtipný příběh. Koza je tradiční skandinávský symbol Vánoc, a jednou se obyvatelé Gävle rozhodli postavit na náměstí velkou slaměnou kozu. A někdo jim ji zapálil. To radní naštvalo, tak dali kozu příští rok hlídat. Zase pošla. A zanedlouho se z toho vyvinula boží místní tradice - boj o kozu. Zapálí ji letos, nebo uchrání?

Náš CS, Portugalec, který se neustále chlubil svou znalostí češtiny a oblažoval nás smskami typu: "Ahooooj! Do you play volley? ... I will bring you from Gävle at around 17h. Ja poslam sms. Zatim brzo!" Z toho jsme pochopily, že máme asi ještě čas, a brouzdaly městem dále. V Gävle se dá jít podle mapky taková fajn krátká okružní trasa městem po památkách, jako třeba runový kámen v kostele:


Prý je na něm cosi o Bohu. Ale byl ho pěkný kousek.

Ve chvíli, kdy nás ve starém stylovém Volvu vyzvedl náš Portugalec Joao a jeho turecký kamarád, ještě nebylo zdaleka dne konec. Po příjezdu k němu domů, což bylo asi 20km od Gävle v middle of nowhere, nás představil své přítelkyni, velice tiché, ušláplé a dle mého názoru hodně ve stínu temperamentního Joao Rumunce. Nadšeně jí oznámil, že si všichni dáme palačinky, ona se pustila do smažení, načež asi za deset minut jí přišel oznámit, že přece za chvíli odcházíme na volejbal, teď smažit nemůže! No, nezáviděli jsme jí to. Působila trošku mučednicky, nebo spíš tak tiše trpitelsky.

Na volejbal jsme šli s dalšími místními Švédy do jedné obrovské staré stodoly, kde si oni Švédové vytvořili plac na beach volejbal. Měli udělané hřiště vysypané pískem, který neustále stříkali vodou, aby neprášil. Mě hra moc nesedla, navíc mě dost zábly nohy, tak jsem se fakt těšila, až půjdu domů, ale Míša mezi Švédy zářila, vysloužila si obdiv a zařídila nám na druhý den odvoz do centra, cool. :)

A ráno ještě před cestou dále nahoru stihla menší koupel v řece...


Modelkou ve švédském obchodě s romantickou módou

15. září 2013 v 15:19 | Lucie Podhorná |  Severní glosy
Všechny modely byly či jsou k dostání v www.adalmiina.se, Falkenberg, Švédsko.
Adalmiina je finské jméno, paní majitelka pochází z Finska. Jméno proslavila pohádka finského autora Zachariase Topeliuse Adalmiinina perla (v originále Adalmiinan helmi) z 19. století.









Náboženské, politické a obchodní centrum pohanské Skandinávie

13. září 2013 v 19:56 | Lucie Podhorná |  Trocha historie
Nyní vám povyprávím něco málo o místě, dnes známém jako Gamla Uppsala, čili Stará Uppsala. V pohanských a nějakou dobu i popohanských dobách bylo město známo jako rezidence švédských králů, mimo jiné dynastie Ynglingů (nejstarší známá, napůl legendární dynastie). Scházel se tam jednou ročně od prehitorických dob až do středověku allra Svía þing, nebolí Sněm všech Švédů, a u jeho příležitosti se konala slavnost Dísablót (probíhala v průběhu zimy až do období christianizace neboli pokřešťanšťování, zmiňovaná mj. v Sáze o Egilovi. Podle ságy o Hervarovi prováděly obřad ženy, podle ságy o Ynglinzích prováděl obřad švédský král jakožto nejvyšší kněz uppsalského chrámu. Údajně během obřadu a vykonávání oběti jednou zemřel pádem z koně král Adils.), kde se údajně obětovalo božstvům za hlavním účelem štěstí ve válce.


Byl zde velmi známý uppsalský chrám, o kterém se kromě dánského kronikáře jménem Saxo Grammaticus zmiňoval i Adam z Brém, který popsal chrám velmi fantastickým způsobem - jako zlatý, s dřevěnými sochami bohů, kde v posvátném hájku visí plno lidských obětin. To, co vidíte výše na obrázku, jsou Kungshögarna, královské mohyl, u nichž není zcela jasné, kdo v nich leží.

Celý kraj Uppland je posetý runovými kameny, jejichž tradice začala v asi 4. století našeho letopočtu a pokračovala do cca 12. století, přičemž největší rozkvět je v období vikingů 9. - 11. století. Naprostá většina kamenů již byla objevena, ale jen asi 40% na původním místě, zbytek si rozebrali obyvatelé na různé stavby. Více než polovina kamenů nese křesťanské nápisy, nebo alespoň motlitbu (tak pro jistotu, Vikingové byli pragmatici). O runových kamenech se nechci moc rozepisovat, to by bylo na spoustu stran. Tak alespoň jedna fotka.


Ale i moderní Uppsala je moc hezké město, čtvrté největší ve Švédsku, a hlavně univerzitní - Uppsala Univerzity byla založena roku 1477 a působil tam mimo jiné třeba Carl Linné, což byl dost borec, jehož osud dost formovaly náhody a svým způsobem mi připomíná Villona. Na koni, pěšky a na vlastnoručně postavených plavidlech se sám dostal za polární kruh, prozkoumal severskou faunu a flóru a poznal hodně ze života Laponců. Fakt borec.

Tady na poslední fotce je katedrála, velmi slavná, moc krásná, kde leží třeba Gustav Vasa, první král samostatného Švédska po odtržení od Kalmarské unie, nebo svatý Erik, zakladatel Stockholmu. Když jsme tam byli, byla před vchodem spousta velkoformátových fotografií Romů, s nápisem něco ve stylu "Jsou jako my" proti diskriminaci. :)


(zčásti čerpáno ze serveru wikipedia.com)

Na hluboký sever 3) Uganda ve Stockholmu

12. září 2013 v 12:24 | Lucie Podhorná |  Stopem do Abisko a zpět
Jaká Uganda? Ta nejugandovitější.


Ten týpek vpravo je Kenge - dle mého názoru nejhodnější a nejštředřejší hostitel, kterého jsme měli tu čest na naší cestě potkat (dle názoru mnohých proto, že nebyl Švéd. Pocházel z Ugandy a do Švédska přišel před šesti lety jako student nějakých environmental studies. Hýčkal si nás neuvěřitelným způsobem. Žije sám, takže byl moc rád, že měl společnost, která ho obveselovala a které se mohl věnovat. Návštěva Stockholmu byl velmi společenský a gurmánský zážitek - potkaly jsme se se spolužačkou Gabčou, která je ve Stokholmu již od ledna pracovně jako au-pair, dali jsme fiku (kávu se zákuskem, která kterýkoliv den nemůže na severu prostě chybět a ze které můžete, jako Míša, dostat menší otravu cukrem), šli do indické restaurace Chutney...


Mimochodem úroveň restauračních služeb je něco, co mi tu v České republice dost chybí. Tahle restaurace konkrétně ve mně zanechala silný dojem. Skvělé indické jídlo za zhruba 70 SEK, můžete si jít přidat, a k tomu zdarma stůl plný salátu, chleba, vody s okurkami (moc dobré), čaje, kávy. To by se tady asi nestalo. Ale fakt se mi to líbilo, líbil se mi ten přístup k zákazníkovi, a to, že zákazník je hýčkán. Spokojený zákazník dělá tu nejlepší reklamu.

Památek jsme moc neprošli, protože já ve Stockholmu už jednou byla a takové věci jako Riksdag (parlament) atd. jsem viděla, a Míša na památky moc není, tak jsme se podívali alespoň do Gamla Stanu, nejturističtější čtvrti Stockholmu, snad jediné místo opravdu plné turistů. Ve Švédsku je vidět, že je to obrovská země, všude je spousta prostoru. Nádhera.


Stockholm má něco málo přes půl milionu obyvatel a přesto, že si každý přestavuje, jak moc je severní, tak není. Leží sotva ve třetině Švédska. Je to krásné město, rozkládající se na ostrovech, plné vody, památek a zeleně. Dá se zde v pohodě strávit týden a každý den zažít něco úplně jiného. My strávily ve Stokholmu pouze den - náš cestovní plán byl hodně nacpaný a další den jsme měli na plánu krásnou, starobylou, univerzitní Uppsalu. A na cestu jsme od Kengeho dostaly tu nejlepší čokoládu - z Kazachstánu. Žeprý čokoládu nejí. Když byste na ni náhodou někde narazili, dejte si ji, je vážně báječná.


Na hluboký sever 2) Z Göteborgu do Stockholmu

12. září 2013 v 11:50 | Lucie Podhorná |  Stopem do Abisko a zpět

Naše cesta začala společným setkáním v Göteborgu. Má spolucestovatelka Míša měla v nohách už dva týdny v Norsku a byla už dost unavená, také uvažovala nad tím, že by už jela domů, ale nakonec se hecla a jsem moc ráda, že to udělala.
Já se do Göteborgu dopravila letadlem - za 300Kč autobusem Student Agency do Budapeště a potom s Ryanairem do Göteborgu, platila jsem i krosnu, takže letenka se vším všudy mě vyšla tak cca 1000 Kč. Přílet ke švédskému pobřeží byl nádherný, ty ostrůvky a členité pobřeží... Na letišti jsem v rámci úspor, protože Flygbuss stojí za těch 15 km do centra asi 80 SEK (na české koruny krát tři), požádala jednoho pána, který očividvě vyzvedával svou starou matičku, o odvoz do centra. Se švédskou konverzací jsem už neměla problém (po dvou letech studia, považte) a pán byl moc rád, že může lilla tjeckiska (malé Češce) pomoci.
V Göteborgu, stejně jako ve všech ostatních městech, jsme využívaly služby CS (CouchSurfingu), který pro cestování, zážitky a poznávání zemí absolutně doporučuji. Mimo jiné přidané hodnoty je zdarma. :) Couchsurfer, u které jsme přespávaly v Göteborgu, se jmenoval Johan a já už se s ním setkala letos v zimě na mém výletě z Felkenbergu, moc fajn kluk, který má malý byteček, kde jsme se ale v pohodě naskládali a je moc hodný a ochotný. Míša mu za to potom poslala z Brna pohled a já mu přeložila jednu tajemnou báseň z čestiny do angličtiny, kterou použije v Praze pro hledání kešky. Ten první a jediný večer v Göteborgu jsme šli na párty k Johanovým kamarádům, kde nás hostil Erik, kluk, který měl na hlavě vyholené tancující tučňáky (opravdu) a navzájem jsme si zpívali nejdřív lidové, a potom irské písničky. Od něj jsem také poprvé slyšela tenhle skvost irských lidovek - Rocky road to Dublin.


Zazpíval to, celé, a sám. Neuvěřitelné.
Úvodní fotka tohoto článku ukazuje, v jakém počasí jsme většinou jeli. Náš plán bylo do Stockholmu dojet za jeden den, náš plán bylo jet přes Mariestad a Örebro, ale nikdo nás nebral. Po skoro dvou hodinách jsme to vzdaly a šly se ohřát na benzínku, kde se nás jednomu pánovi zželelo a že nás vezme alespoň do Borås - sice jinou trasou, směrem na Jönköping, ale alespoň něco. No, co dodat - když už se nám ve Švédsku podařilo někoho stopnout, stálo to za to. Tento pán nás zavezl asi 70km dále, než sám jel, dal nám své vizitky pro případ, že bychom někdy ve Švédsku hledaly práci a ještě kýbl bonbonů. Ne kyblík. KÝBL. Pán měl totiž společnost na reklamní cukrovinky. Nesly jsme ho s sebou (kýblík, ne pána) celou cestu.


Trasa z Göteborgu do Stockholmu je přes Jönköping 471 km. Nám trvala hrozně dlouho. U stopování jsme tam zatím vypozorovaly, že hodně záleží na počasí. Přece si řidiči nebudou brát do auta dvě promočené Češky, stojící u silnice už bůhví jak dlouho! Do Jönköpingu nás vzal taxikář, jednoucí ze šichty domů. A pak - pak už jsme byly trošku zoufalé, neboť bylo šest hodin odpoledne (o stmívání se už nedá mluvit) a my tak v půlce cesty! Těsne před úplnou rezignací nás vzal kamion s řidičem - starým pánem z Makedonie, který sice nemluvil švédsky ani ani anglicky, ale když se držel makedonštiny a my češtiny, šlo to docela dobře dohromady. Měl velice zajímavou džezvu na kávu - za jízdy vylovil zpod sedačky plynovou bombu, do plechovky s držátkem z drátu nalil vodu, přivedl na bombě k varu, nasypal kafe a bylo. Mě to docela dostalo, ale vyfotit mi to nedovolil. :)


Půl dvanácté v pátek v noci. Konečně Stockholm. Dobrodružství začíná.