Na hluboký sever 4) Kozy v Gävle

21. září 2013 v 23:54 | Lucie Podhorná |  Stopem do Abisko a zpět

Přivítejte... první kozu v Gävle! A ano, náš všudepřítomný kýblík s bonbóny. Gävle je už město v Norrlandu, 106km od Uppsaly. Dost jsme se tomu smály, protože jsme ještě nebyly ani v půlce Švédska, ale doprava už začala trošku řídnout a lesy okolo silnic houstnout. Stop sem šel bez problémů, vzaly nás dvě paní, asi sestry, které v životě nevytáhly paty z Gävle a díky bohu za naši švédštinu, jinak bychom si ani nepokecali. Byly super, že nás vzaly.
Tyhle kozy nás doprovázely na každém kroku.

Kozy totiž působí nejen jako reklamy na místní sportovní kluby či kavárny, ale pojí se k nim dost vtipný příběh. Koza je tradiční skandinávský symbol Vánoc, a jednou se obyvatelé Gävle rozhodli postavit na náměstí velkou slaměnou kozu. A někdo jim ji zapálil. To radní naštvalo, tak dali kozu příští rok hlídat. Zase pošla. A zanedlouho se z toho vyvinula boží místní tradice - boj o kozu. Zapálí ji letos, nebo uchrání?

Náš CS, Portugalec, který se neustále chlubil svou znalostí češtiny a oblažoval nás smskami typu: "Ahooooj! Do you play volley? ... I will bring you from Gävle at around 17h. Ja poslam sms. Zatim brzo!" Z toho jsme pochopily, že máme asi ještě čas, a brouzdaly městem dále. V Gävle se dá jít podle mapky taková fajn krátká okružní trasa městem po památkách, jako třeba runový kámen v kostele:


Prý je na něm cosi o Bohu. Ale byl ho pěkný kousek.

Ve chvíli, kdy nás ve starém stylovém Volvu vyzvedl náš Portugalec Joao a jeho turecký kamarád, ještě nebylo zdaleka dne konec. Po příjezdu k němu domů, což bylo asi 20km od Gävle v middle of nowhere, nás představil své přítelkyni, velice tiché, ušláplé a dle mého názoru hodně ve stínu temperamentního Joao Rumunce. Nadšeně jí oznámil, že si všichni dáme palačinky, ona se pustila do smažení, načež asi za deset minut jí přišel oznámit, že přece za chvíli odcházíme na volejbal, teď smažit nemůže! No, nezáviděli jsme jí to. Působila trošku mučednicky, nebo spíš tak tiše trpitelsky.

Na volejbal jsme šli s dalšími místními Švédy do jedné obrovské staré stodoly, kde si oni Švédové vytvořili plac na beach volejbal. Měli udělané hřiště vysypané pískem, který neustále stříkali vodou, aby neprášil. Mě hra moc nesedla, navíc mě dost zábly nohy, tak jsem se fakt těšila, až půjdu domů, ale Míša mezi Švédy zářila, vysloužila si obdiv a zařídila nám na druhý den odvoz do centra, cool. :)

A ráno ještě před cestou dále nahoru stihla menší koupel v řece...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama