Na hluboký sever 2) Z Göteborgu do Stockholmu

12. září 2013 v 11:50 | Lucie Podhorná |  Stopem do Abisko a zpět

Naše cesta začala společným setkáním v Göteborgu. Má spolucestovatelka Míša měla v nohách už dva týdny v Norsku a byla už dost unavená, také uvažovala nad tím, že by už jela domů, ale nakonec se hecla a jsem moc ráda, že to udělala.
Já se do Göteborgu dopravila letadlem - za 300Kč autobusem Student Agency do Budapeště a potom s Ryanairem do Göteborgu, platila jsem i krosnu, takže letenka se vším všudy mě vyšla tak cca 1000 Kč. Přílet ke švédskému pobřeží byl nádherný, ty ostrůvky a členité pobřeží... Na letišti jsem v rámci úspor, protože Flygbuss stojí za těch 15 km do centra asi 80 SEK (na české koruny krát tři), požádala jednoho pána, který očividvě vyzvedával svou starou matičku, o odvoz do centra. Se švédskou konverzací jsem už neměla problém (po dvou letech studia, považte) a pán byl moc rád, že může lilla tjeckiska (malé Češce) pomoci.
V Göteborgu, stejně jako ve všech ostatních městech, jsme využívaly služby CS (CouchSurfingu), který pro cestování, zážitky a poznávání zemí absolutně doporučuji. Mimo jiné přidané hodnoty je zdarma. :) Couchsurfer, u které jsme přespávaly v Göteborgu, se jmenoval Johan a já už se s ním setkala letos v zimě na mém výletě z Felkenbergu, moc fajn kluk, který má malý byteček, kde jsme se ale v pohodě naskládali a je moc hodný a ochotný. Míša mu za to potom poslala z Brna pohled a já mu přeložila jednu tajemnou báseň z čestiny do angličtiny, kterou použije v Praze pro hledání kešky. Ten první a jediný večer v Göteborgu jsme šli na párty k Johanovým kamarádům, kde nás hostil Erik, kluk, který měl na hlavě vyholené tancující tučňáky (opravdu) a navzájem jsme si zpívali nejdřív lidové, a potom irské písničky. Od něj jsem také poprvé slyšela tenhle skvost irských lidovek - Rocky road to Dublin.


Zazpíval to, celé, a sám. Neuvěřitelné.
Úvodní fotka tohoto článku ukazuje, v jakém počasí jsme většinou jeli. Náš plán bylo do Stockholmu dojet za jeden den, náš plán bylo jet přes Mariestad a Örebro, ale nikdo nás nebral. Po skoro dvou hodinách jsme to vzdaly a šly se ohřát na benzínku, kde se nás jednomu pánovi zželelo a že nás vezme alespoň do Borås - sice jinou trasou, směrem na Jönköping, ale alespoň něco. No, co dodat - když už se nám ve Švédsku podařilo někoho stopnout, stálo to za to. Tento pán nás zavezl asi 70km dále, než sám jel, dal nám své vizitky pro případ, že bychom někdy ve Švédsku hledaly práci a ještě kýbl bonbonů. Ne kyblík. KÝBL. Pán měl totiž společnost na reklamní cukrovinky. Nesly jsme ho s sebou (kýblík, ne pána) celou cestu.


Trasa z Göteborgu do Stockholmu je přes Jönköping 471 km. Nám trvala hrozně dlouho. U stopování jsme tam zatím vypozorovaly, že hodně záleží na počasí. Přece si řidiči nebudou brát do auta dvě promočené Češky, stojící u silnice už bůhví jak dlouho! Do Jönköpingu nás vzal taxikář, jednoucí ze šichty domů. A pak - pak už jsme byly trošku zoufalé, neboť bylo šest hodin odpoledne (o stmívání se už nedá mluvit) a my tak v půlce cesty! Těsne před úplnou rezignací nás vzal kamion s řidičem - starým pánem z Makedonie, který sice nemluvil švédsky ani ani anglicky, ale když se držel makedonštiny a my češtiny, šlo to docela dobře dohromady. Měl velice zajímavou džezvu na kávu - za jízdy vylovil zpod sedačky plynovou bombu, do plechovky s držátkem z drátu nalil vodu, přivedl na bombě k varu, nasypal kafe a bylo. Mě to docela dostalo, ale vyfotit mi to nedovolil. :)


Půl dvanácté v pátek v noci. Konečně Stockholm. Dobrodružství začíná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama