16. listopad - dagur íslenskrar tungu

16. listopadu 2014 v 19:43 | Lucie Podhorná |  Severní glosy
Dnes, 16. listopadu, mají Islanďané šťastný den - slaví svátek svého jazyka, islandštiny, a tak nějak tím oslavují i to, že žijí na tom nádherném, snovém ostrově Island. Islandsky se tento svátek jmenuje dagur íslenskrar tungu V tento den se také narodil národní islandský básník Jónas Hallgrímsson.


Jónas Hallgrímsson žil v letech 1807 - 1845 a byl jeden ze zakladatelů plátku Fjölnir, který uvedl romantismus do islandské literatury a rozdmýchával islandské hnutí za nezávislost. Island totiž v té době patřil Dánsku, v roce 1874 se mu povedlo vymoci si ústavu, 1918 vznikla dánsko-islandská unie a až v roce 1944 se Island stává nezávislým.
Fjölnir byl pro islandštinu velmi významný z toho důvodu, že oživoval a rozvíjel psanou podobu jazyka. Ve Fjölniru také vznikala nová slova a Jónasovy básně zde spatřovaly studené severské světlo světa.

Další zakladatelé Fjölniru byli jeho přátelé z kodaňské univerzity, kde Jónas studoval přírodní vědy. I tím bylo ovlivněno jeho vnímání světa. Jónas ve svých básních opěvuje Island, na jehož severu se narodil a po kterém nepřestal celý život jezdit a objevovat ho. Abych vám trochu přiblížila jeho básně, zde máte kousek mého velmi volného, nezbásněného překladu.

Okouzlující a překrásná je ta země
ozdobená sněhobílými vrcholky ledovců.
Bezmračná, modrá je obloha,
oceán se oslnivě třpytí.
Ale vysoko v lávových polích
navždy pluje řeka Öxará
do rokle Almanna,
kde se Allting již nekoná,
Snorriho starý příbytek slouží jako salaš,
vřes na posvátné Skále zákonů
každý rok zmodrá svými plody
pro radost dětí a havranů.
Ó vy, mladé děti
i dospělí muži Islandu!
Hleďte, jak zeslábla a usnula
sláva vašich předků.



Je to krásné, že. Není proto s podivem, že se stal miláčkem národa, a když zemřel na otravu krve (pár dní předtím uklouzl a zlomil si nohu), nemohli a nechtěli tomu lidé nejdřív uvěřit. Bohužel, bylo to tak - zemřel v necelých 40 letech.

Ohledně místa jeho posledního odpočinku se celý národ rozhádal. Jónas zemřel v Kodani, odkud se mělo jeho tělo převézt do nově vzniklého státu Island, ale nebylo jasné, kam s ním - zatímco jedna část ho chtěla pohřbít tam, kde se narodil, politici (zejm. tehdejší předseda vlády) tvrdili, že Jónasovy ostatky jsou majetkem státu a budou pohřbené ve státní půdě. Jónasovi přátelé a příznivci pohřbu doma spojili své finance a přivezli ho, ale žádný kněz nad tím nechtěl proti vůli státu odsloužit mši, takže rakev stála v kostele další týden, než byla převezena na státem vybrané místo. Touto vpravdě trapnou událostí se zabývá islandský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu Halldór Laxness ve svém románu Atomová stanice.


Landið er fagurt og frítt,
og fannhvítir jöklanna tindar,
himininn heiður og blár,
hafið er skínandi bjart.
En á eldhrauni upp,
þar sem enn þá Öxará rennur
ofan í Almannagjá,
alþing er horfið á braut.
Nú er hún Snorrabúð stekkur,
og lyngið á lögbergi helga
blánar af berjum hvurt ár,
börnum og hröfnum að leik.
Ó þér unglingafjöld
og Íslands fullorðnu synir!
Svona er feðranna frægð
fallin í gleymsku og dá!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama