Leden 2015

Čemu čelí v knihách švédské děti?

11. ledna 2015 v 14:41 | Lucie Podhorná |  Severní glosy
Velmi mě dnes pobavil článek na stránkách Reflexu ohledně švédského dětského pořadu, ve kterém spolu zpívají malá vulvička a malý penisek.

http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/61537/zpivajici-penisy-a-vaginy-v-detskem-televiznim-poradu-svedsko-je-rozdeleno.html

Článek hlásá, že Švédsko je velmi rozpolceno a lidé neví, co si o tom myslet, přijde jim to perverzní a tak. Prolezla jsem pár článků a komentářů k nim a podívala jsem se i na FB největšího švédského deníku, Dagens Nyheter. Post s videem měl nadpis Myslím si, že Švédsko má důležitější věci na starost. Rodičů, které tohle znepokojilo, je mi líto, 5 952 liků a 542 komentářů a 778 sdílení. V naprosté většině se komentující shodli, že píseň je roztomilá a nechápou, kde kdo proboha přišel na spojitost s pornografií. Nebo na to, že za všechno můžou komunisti (to už zní jako diskutující na Novinky.cz). Můj názor tedy je, že se k videu ozvalo pár hlasitých potrefených hus a z toho vznikla celá "aféra". Běžný Švéd s tím žádný problém nemá.


Švédské děti jsou totiž velmi otrlé a jsou už téměř od narození zvyklé na ledacos. Pamatuji si svůj šok v prvním ročníku na skandi, kdy jsem si naivně půjčila dětskou knihu s názvem Min syster är en ängel - česky Moje sestra je anděl od vynikajícího Ulfa Starka, napsanou v roce 1996. Příběh je následující.

Malému Ulfovi zemřela při narození sestřička. Nikdy ji tudíž nepotkal, ale vysnil si ji a věří, že jeho sestra je teď anděl. Často na ni myslí, jestli mají v nebi taky čokoládové dortíčky nebo brusinkový džus. Je to nejlepší sestra, jakou by kdy mohl mít - nehraje si na všeználka, netrápí ho. Jelikož ji nikdo nikdy nevychovával, tak je trochu divoká, ale chová se sama tak nejlépe, jak dokáže. Je na bratříčka hodná a krásně si spolu hrají (ano, uhodli jste, vše se odehrává v Ulfově fantazii). Ulf si jednou přeje dostat blonďatou paruku, přání se mu vyplní a když si ji dá na hlavu, vypadá jako svoje sestra. Tak se malý Ulf rozhodne, že všem se svém okolí svou báječnou sestru představí.
Vleze mamince do šatníku, obleče si její šaty, nazuje její boty a na hlavu dá onu blonďatou paruku. A vyrazí ven. Chodí po okolí, zvoní u sousedů a říká "Ahoj, tohle je moje sestra, přijela jsem na návštěvu z nebe, ona je anděl, víte." Ukazuje svojí sestře všechny ty skvělé věci, které jsou tady na zemi, seznámí ji se svými nejlepšími přáteli. Ale s koncem dne končí i sestřina návštěva a odvane ji vítr.

To je mazec, že? Dali byste to jako rodiče číst svým třeba osmiletým dětem? Nebo byste to předčítali ještě menším? :)

Dětská literatura je ve Švédsku obrovský pojem. Švédi jsou toho názoru, že dítě by nemělo vyrůstat ve skleníku, že by se odmala mělo seznamovat se vším, co ho v životě může potkat. Knihy by měly vychovávat, budovat hodnoty a respekt. V dětské literatuře jsou proto velmi častá a oblíbená následující témata:
  • smrt
  • autismus
  • rozvod
  • zneužívání
  • osamělost
Všichni jste určitě četli Astrid Lindgrenovou. Pipi, Bratři Lvi srdce, Ronju... ve větším rámci to je docela těžká, ba i vážná literatura. Švédská dětská literatura se dá velmi dobře číst i v dospělém věku a pořád to jsou knihy skvělé a zajímavé.

A perlička na závěr. Existuje velmi populární dětská kniha jménem Bajsboken, kterou napsala Pernilla Stalfelt. Není v ní moc textu, spíše ilustrací. Hádejte o čem. ;)



Takže tančící vulvičky a penisky... ale prosím vás, ještě se nad tím někdo pozastavuje? :D

Krása zimy v jižním Švédsku

3. ledna 2015 v 11:22 | Lucie Podhorná |  Severní glosy
Zjistila jsem, že mám spoustu krásných fotek z Falkenbergu v jižním Švédsku, kde jsem dva měsíce žila a přijde mi škoda, že by měly zapadnout v moři internetu a facebookových fotek. A to nejen z důvodu, že pro mě představují osobní vzpomínky, ale také proto, že ve vás mohou vyvolat zatajený dech nad severskou krásou a něžný úsměv.


Výhled mezi domy u moře


Ve vlaku po cestě do Göteborgu


Napadl sníh, však co, dál budeme jezdit ve dvou na kole! :)


Krása zimního moře


Větrné věže


Skoro až islandská nálada

"Na švédské základní škole zakázali používat švédskou vlajku, prý je rasistická"

2. ledna 2015 v 14:01 | Lucie Podhorná |  Severní glosy
Dobré posilvestrovské odpoledne, přátelé

Dnes mě rozohnila jedna zpráva na freeglobe.parlamentnilisty.cz, na kterou jsem narazila na kamarádově facebookové zdi. Titulek článku zněl Švédská vlajka může být vnímána jako projev rasismu, proto ji základní škola zakázala. Samozřejmě mě článek hned zaujal, protože se týkal Švédska a celý se mi nějak nezdál, tak jsem si řekla, že ho ověřím.

A ejhle. Nevím, co má autor MoonChild mezi ušima, ale mozek s kritickým myšlením to nebude.

Zaprvé - když někde něco píšu, navíc na stránky s takovou čteností, jako jsou Parlamentní Listy, tak si ověřuji zdroje. Uvedený zdroj Nyheter Idag (česky Novinky dnes) je malý, bezvýznamný plátek (na FB má 5 604 liků, pro srovnání - Blesk má na FB 54 745 liků), který sám sebe považuje za alternativní a věnuje se hlavně imigrantům, uprchlíkům, muslimům a všemu ostatnímu, co tímhle způsobem vzbuzuje emoce. Podle mého názoru nejde o adekvátní zdroj.
Já jsem se jako na zdroj obrátila na Sveriges Radio, něco jako náš Český rozhlas, což už se za slušný zdroj dá považovat a porovnala jsem si pro sebe ony dva články. Wow.

Zadruhé - nedělám si s informacemi, co se mi zachce. A to platí jak pro Nyheter Idag, tak pro autora tendenčního článku MoonChild. Jedna věc je, jak aféru pojaly Nyheter, druhá je, jak celou událostí zamíchal/a MoonChild. Pokud jste si článek na Parlamentních Listech nečetli, dovolte mi vám ho v krátkosti shrnout.
Na školní besídku přišel chlapec s obličejem pomalovaným národními barvami a hračkou v podobě plastové pistole. Následoval přísný zákaz používání vlajky v prostorách školy s tím důvodem, že by její používání mohlo působit jako projev rasismu.

Znovu wow. Jednak můžete jasně vidět tendenčnost článku a tu zvedající se žluč a nevěřící pohledy všech českých čtenářů, o což primárně autorovi šlo. Ale teď se podíváme, jak incident popisuje Sveriges Radio.
Žák hodlal přijít na školní akci oblečen do uniformy se švédskou vlajkou (na Sveriges Radio víc není zmíněno, např. velikost, umístění atd., oproti tomu Nyheter Idag tvrdí, že měl vlajku namalovanou na obličeji), kopií zbraně a zároveň chtěl napochodovat ve chvíli, kdy bude hrát hudba připomínající tzv. velmocenské období švédské historie. Byl vedením školy upozorněn, že takhle se se státním symbolem nezachází, on odmítl poslechnout a proto škola vydala nový řád, který zakázala vlajku používat tak, jak ji chtěl použít žák. Vlajka se v této škole podle nich směla používat jen při nějaké mezinárodní příležitosti nebo na státní svátky. Na dotaz redaktora Sveriges Radio, zda jde o zákaz vlajky, odpovídá ředitel, že rozhodně ne, jen zavedli pravidla, která běžné školy mají, A NAVÍC když zjistil, že se ten řád dá takhle zpětně "špatně" vyložit, zrušil ho. Diskutovali o tom totiž ještě se žáky a zjistili, že ostatní chápou, jak se s vlajkou zachází a nemají s tím problém, proto žádná nová pravidla zavádět nebudou. Všimli jste si někde nějakého rasismu?

Rozdíl jako blázen, co? Úplně jiná událost. Ještě to vydýchávám.