Duben 2015

Setkání s Catharinou Ingelman-Sundbergovou

30. dubna 2015 v 9:23 | Lucie Podhorná |  Skandi v ČR
Dne 28.4. jsem měla možnost poprvé si naostro, mimo bezpečí univerzity a spolužáků, vyzkoušet tlumočení. Do Čech přijela slavná spisovatelka Catharina Ingelman-Sundbergová, jejiž knihy v ČR vydává nakladatelství Argo. Dostala jsem se k tomu trošku jako slepá k houslím v předvečer samotné akce a dost jsem se bála, jestli to zvládnu, ale byla jsem mile ubezpečena, že novináři budou na rozhovory chodit po jednom a že to bude pohodové. Tak jsem uklidnila splašené srdce a myšlenky, co na mě zpoza mozku křičely něco jako "wow! wow! wow!" a koupila jsem si lístek na druhý den do Prahy.

V asi 12 hodin jsem dorazila do krásných prostor na ulici Pařížská, kde na mě již čekali lidé z Arga a paní spisovatelka. Nachystali nám na stůl čaj a dobroty a po jednom k nám začali pouštět novináře. Bylo zajímavé, že každý se ptal na něco jiného, takže jsem snad jen dvakrát tlumočila stejný dotaz, ale všechny spojovala jedna věc - smáli se. Všichni do jednoho, včetně paní spisovatelky, jsme měli na tváři široké úsměvy od setkání až po rozloučení. Ona sama své knihy označuje za "feel-good novel" - pojednávají o skupince seniorů, která se rozhodne, že nudy v domově důchodců už bylo dost a pustí se do bankovních loupeží - budou bohatým brát a chudým dávat.

Paní spisovatelka je velmi zajímavá žena - narodila se roku 1948, kvůli rodičům se dala na akademickou dráhu a po 15 let byla nejlepší námořní archeoložkou ve Švédsku. Vedla nespočet podmořských expedic a hodně vzpomínala na expedici do Austrálie, poblíž které zkoumali podmořský vrak z doby asi 40 let předtím, než Austrálii "objevil" James Cook. Poté cítila, že to chce změnu a vydala se na dráhu novinářky a spisovatelky. Byla rozhodnutá napsat bestseller - což se jí teď i podařilo. Její dvě humoristické knihy, Brambory na vloupačku (vzdávám tímto hold překladatelce Heleně Matochové za podle mého názoru geniální překlad titulu Kaffe med Rån) a Půjčili stříbro, loupiti zlato trhají po celém světě rekordy. Nenapsala však jen tyto knihy - jejím dílem je i asi 15 děl historických a populárně naučných, které psala místo své disertační práce.

Vzhledem k tomu, že se každý novinář ptal na něco jiného, dá se říci, že já jsem prakticky ten člověk, který o ní má nejvíce informací. :) Ráda bych se s vámi podělila o to, co mi přišlo nejzajímavější.

Dají se srovnávat její knihy se Stoletým staříkem Jonase Jonassona?
Ne - pouze v tom, že hlavními postavami jsou senioři. Catharina napsala své knihy hlavně jako společenskou kritiku - což je velmi důležité. Hlavním impulzem bylo pro ni pobouření z rapidního zhoršení péče o seniory ve Švédsku, ke kterému za posledních 15 let došlo. Chce, aby se lidé začali na seniory dívat jako na plnohodnotné lidi, kteří toho ještě spoustu dokážou. Její maminka zemřela ve věku 95 let a ještě čtyři dny před svou smrtí se starala jako lékařka o své pacienty.

Co ji přivedlo k zájmu o moře?
Catharina pochází ze Stockholmu, kde se nachází muzeum Vasa - s jedinou téměř úplně zachovanou lodí ze 17. století (ihned po vyplutí se potopila a ležela zakonzervovaná mořskou vodou na dně). Jako malou ji loď velmi fascinovala a přišla na to, že ji baví objevovat, řešit problémy a hrabat se v mořském dně.

Proč sekla s akademickou kariérou?
Smysl pro humor a chuť rozesmívat lidi měla vždy v sobě - říká o sobě, že byla vždy taková dětinská. Archeoložkou se stala kvůli rodičům - slavným lékařům. Vystudovala tedy historii, archeologii a dějiny umění, posléze psala ony faktografické publikace. Ale až teď, se svými krimiveselohrami, cítí, že tohle je skutečně ona (vidíte, nikdy není pozdě).

Proč porovnává švédské domovy důchodců s vězeními?
Přijde jí šílené, že vězni mají třikrát denně teplou stravu, denně musí strávit hodinu venku, mají k dispozici tělocvičnu atd., když senioři v domovech dostávají jen stravu ohřátou v mikrovlnce, ven jdou tak maximálně na chvíli jednou týdne, protože není dostatek personálu, který by s nimi ven šel, nemají v domovech žádné kulturní vyžití atd.

Proč píše své prakticky sociálněkritické romány humorně?
Lidé totiž humornou kritiku daleko lépe přijímají. Mohou se jí smát, neberou ji osobně a navíc, když je kniha baví, šíři ji.

Následuje pár fotek z akce (všechny patří Nakladatelství Argo).





Stopem a Couchsurfingem po Skandinávii: 3) Linköping, město katedrály a vodních kanálů

18. dubna 2015 v 13:18 | Lucie Podhorná |  Stopem a Couchsurfingem ze Stockholmu do Malmö
Naší další zastávkou na cestě na jih byl Linköping, univerzitní město. Má 100 000 obyvatel a my jsme tam zamířily jednak za naší couchsurferkou Sofií, studentkou logopedie a jednak za velmi slavnou katedrálou.


Podle názoru většiny v Linköpingu chcípl pes, ale mně se tam moc líbilo. Hlavně proto, že Sofie byla první skutečná Švédka, kterou jsme potkaly a blíže se s ní bavily a zasvětila nás do tajů švédské kultury - vzala nás do rozkošné kavárny a vysvětlila nám, co je to fika! Kdo ve Švédsku nevypije každý den litr kávy a nesní čtyři skořicové šneky - jako by nežil!



To je velmi zajímavá věc na švédských kavárnách - vypadají jako domečky pro panenky. Je to úžasné (ale Hanka tomu očividně v prvních chvílích moc nevěřila).


Diocézie v Linköpingu je poprvé zmíněna v roce 1104. Šlo o velmi významné křesťanské náboženské centrum, avšak když se 1164 rozhodovalo o sídle arcibiskupa, byla namísto Linköpingu zvolena Uppsala - od té doby stál Linköping v pozadí. Šlo o malé městečko až do roku 1937, kdy zde umístil svou výrobu Saab. V 60. letech byla pak založena univerzita.

Členství ve státní církvi Svenska Kyrkan již není pár let povinné a církev se tudíž těžce potýká s odlivem věřících. Snaží se je přitáhnout do kostela všemi možnými způsoby - kavárnou přímo u kazatelny či hracím koutkem pro děti.



U katedrály jsme se potkaly s mou kamarádkou z Čech, Hankou Kosinovou, která zrovna náhodou poblíž pracovala u koz na farmě. Připojila se k nám a šly jsme ve čtyřech objevovat další krásy Linköpingu, tentokrát Göta Kanal - vodní kanál dlouhý 600 km.



No, dobře, nemůžeme říct, že by Linköping bylo to nejvíce vzrušující místo, kam můžete jet. Je spíš poklidně plující na mapě Švédska. Ale jsou tam krásná místa a především - lidi, které potkáte, tvoří většinu zážitku. :)