Setkání s Catharinou Ingelman-Sundbergovou

30. dubna 2015 v 9:23 | Lucie Podhorná |  Skandi v ČR
Dne 28.4. jsem měla možnost poprvé si naostro, mimo bezpečí univerzity a spolužáků, vyzkoušet tlumočení. Do Čech přijela slavná spisovatelka Catharina Ingelman-Sundbergová, jejiž knihy v ČR vydává nakladatelství Argo. Dostala jsem se k tomu trošku jako slepá k houslím v předvečer samotné akce a dost jsem se bála, jestli to zvládnu, ale byla jsem mile ubezpečena, že novináři budou na rozhovory chodit po jednom a že to bude pohodové. Tak jsem uklidnila splašené srdce a myšlenky, co na mě zpoza mozku křičely něco jako "wow! wow! wow!" a koupila jsem si lístek na druhý den do Prahy.

V asi 12 hodin jsem dorazila do krásných prostor na ulici Pařížská, kde na mě již čekali lidé z Arga a paní spisovatelka. Nachystali nám na stůl čaj a dobroty a po jednom k nám začali pouštět novináře. Bylo zajímavé, že každý se ptal na něco jiného, takže jsem snad jen dvakrát tlumočila stejný dotaz, ale všechny spojovala jedna věc - smáli se. Všichni do jednoho, včetně paní spisovatelky, jsme měli na tváři široké úsměvy od setkání až po rozloučení. Ona sama své knihy označuje za "feel-good novel" - pojednávají o skupince seniorů, která se rozhodne, že nudy v domově důchodců už bylo dost a pustí se do bankovních loupeží - budou bohatým brát a chudým dávat.

Paní spisovatelka je velmi zajímavá žena - narodila se roku 1948, kvůli rodičům se dala na akademickou dráhu a po 15 let byla nejlepší námořní archeoložkou ve Švédsku. Vedla nespočet podmořských expedic a hodně vzpomínala na expedici do Austrálie, poblíž které zkoumali podmořský vrak z doby asi 40 let předtím, než Austrálii "objevil" James Cook. Poté cítila, že to chce změnu a vydala se na dráhu novinářky a spisovatelky. Byla rozhodnutá napsat bestseller - což se jí teď i podařilo. Její dvě humoristické knihy, Brambory na vloupačku (vzdávám tímto hold překladatelce Heleně Matochové za podle mého názoru geniální překlad titulu Kaffe med Rån) a Půjčili stříbro, loupiti zlato trhají po celém světě rekordy. Nenapsala však jen tyto knihy - jejím dílem je i asi 15 děl historických a populárně naučných, které psala místo své disertační práce.

Vzhledem k tomu, že se každý novinář ptal na něco jiného, dá se říci, že já jsem prakticky ten člověk, který o ní má nejvíce informací. :) Ráda bych se s vámi podělila o to, co mi přišlo nejzajímavější.

Dají se srovnávat její knihy se Stoletým staříkem Jonase Jonassona?
Ne - pouze v tom, že hlavními postavami jsou senioři. Catharina napsala své knihy hlavně jako společenskou kritiku - což je velmi důležité. Hlavním impulzem bylo pro ni pobouření z rapidního zhoršení péče o seniory ve Švédsku, ke kterému za posledních 15 let došlo. Chce, aby se lidé začali na seniory dívat jako na plnohodnotné lidi, kteří toho ještě spoustu dokážou. Její maminka zemřela ve věku 95 let a ještě čtyři dny před svou smrtí se starala jako lékařka o své pacienty.

Co ji přivedlo k zájmu o moře?
Catharina pochází ze Stockholmu, kde se nachází muzeum Vasa - s jedinou téměř úplně zachovanou lodí ze 17. století (ihned po vyplutí se potopila a ležela zakonzervovaná mořskou vodou na dně). Jako malou ji loď velmi fascinovala a přišla na to, že ji baví objevovat, řešit problémy a hrabat se v mořském dně.

Proč sekla s akademickou kariérou?
Smysl pro humor a chuť rozesmívat lidi měla vždy v sobě - říká o sobě, že byla vždy taková dětinská. Archeoložkou se stala kvůli rodičům - slavným lékařům. Vystudovala tedy historii, archeologii a dějiny umění, posléze psala ony faktografické publikace. Ale až teď, se svými krimiveselohrami, cítí, že tohle je skutečně ona (vidíte, nikdy není pozdě).

Proč porovnává švédské domovy důchodců s vězeními?
Přijde jí šílené, že vězni mají třikrát denně teplou stravu, denně musí strávit hodinu venku, mají k dispozici tělocvičnu atd., když senioři v domovech dostávají jen stravu ohřátou v mikrovlnce, ven jdou tak maximálně na chvíli jednou týdne, protože není dostatek personálu, který by s nimi ven šel, nemají v domovech žádné kulturní vyžití atd.

Proč píše své prakticky sociálněkritické romány humorně?
Lidé totiž humornou kritiku daleko lépe přijímají. Mohou se jí smát, neberou ji osobně a navíc, když je kniha baví, šíři ji.

Následuje pár fotek z akce (všechny patří Nakladatelství Argo).




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama