Červenec 2015

Nordic Stone Age - skandinávský pravěk

27. července 2015 v 11:12 | Lucie Podhorná |  Trocha historie
Zní to jako název metalové skupiny, co? :) V českém jazyce nejde sehnat téměř nic o severské prehistorii, o těch časech, kdy u Hamburku nebylo nic než tundra, početná stáda sobů a lovci v kožešinách, tak to teď chci napravit a také si v tom sama tímto způsobem udělat pořádek.


Na obrázku vidíte, že severská doba kamenná bylo nejdelší obdobím. Takoví vikingové třeba, to už byl šrumec, pár set let a konec, to nemělo žádnou výdrž.

Pozdní paleolit (cca 50 000 - 10 000 let př.n.l.)
Ledovec ustupuje stále víc na sever, takže lidská populace své osídlení rozšiřuje až k jižnímu Dánsku. Existuje totiž jev jménem poslední ledovcové maximum, což bylo asi 20 000 let př.n.l. v poslední době ledové, kdy ledovce dosáhly své maximální velikosti a rozšíření na Zemi. Na Wikipedii jsem našla tuto zajímavou mapu:


Šedá barva Skandinávie znamená ledovou pokrývku a modrá barva zhruba ve Francii znamená polární a alpínskou poušť. Po ledovcovém maximu přišlo oteplení, tzv. Allerødtiden čili Allerödské období a ledovec tál a ustupoval. Díky jeho tání se zvedly hladiny oceánů a zaplavily pevninu - vzniklo tak např. Irské či Severní moře. Pokud tam byl předtím život, důkazy o něm jsou pryč, kromě několika zachráněných podmořskými archeology.
V pozdní době kamenné se na tehdejším severu (Německo a jih Dánska) rozprostírá tundra a běhají tam stáda sobů. Obyvatelé jsou nomádi žijící v týpí, živící se lovem. Existují zde dvě kultury, Hamburská (13 500 - 11 100 př.n.l., kultura lovců sobů v severní Francii, severním Německu, jižní Skandinávii a Polsku) a Ahrensburská (11 000 - 10 000 př.n.l., jižní a západní Skandinávie, sever Polska a Německa).

Mezolit (10 000 let př.n.l. - 5 000 let př.n.l.)
Otepluje se, sobi i se svými lovci migrují na sever, objevuje se zalesnění. V Dánsku a jižním Švédsku působí Maglemoziánská kultura, od které se dochovaly přístřešky vyrobené z kůry a nástroje pro lov a rybolov. V Norsku a podél západního pobřeží Švédska působila kultura Fosna-Hensbacka, lovci a sběrači žijící u moře. Lidé žijící dále na severu se v zimě přesouvali na jih a v létě zase na sever, řídící se migrací stád a lososů. Na konci mezolitu je klima ve Skandinávii teplé a vlhké, rostou tam smíšené lesy, ve kterých se pohybují pratuři, losi, zubři a jeleni. Lovili je lidé z Kongemoské kultury z Dánska a jižního Švédska. Kongemoská kultura se živila i rybami či tuleni a byli stále lovci a sběrači. Kongemoská kultura byla na konci mezolitu nahrazena kulturou Erteböllskou, která se zabývala lovem ryb, tuleňů a velryb, výrobou keramiky a pěstováním obilí. Byla také celkem bojovná a na jejich osídleních se našla spousta lidských kostí.



Neolit (5 000 let př.n.l. - 2 000 let př.n.l.)
Erteböllští začali asi 4 000 let př.n.l. chovat zvířata a obdělávat půdu a později se stala součástí kultury s nálevkovitými poháry, která byla i u nás v Čechách. Začali expandovat do Upplandu, kde již žily kmeny Nösvetské a Lihultské. Ty od Erteböllských převzaly spoustu techologií a stala se z nich kultura dírkované keramiky na pobřežích Svealandu, Götalandu, Ålandu, severovýchodního Dánska a severního Norska. Mají mezolitický způsob obživy, ale časově spadají do neolitu.
Není známo, jakým jazykem se spolu kmeny dorozumívaly, ale na konci 3. tisíciletí př.n.l. je pohltily kmeny kultury se šňůrovou keramikou, které mluvily praindoevropským jazykem. Dostaly se až do Upplandu a k Oslofjordu a nejspíš položily základ skandinávských jazyků.

Góticismus

26. července 2015 v 16:22 | Lucie Podhorná |  Trocha historie
Góticismus (švédsky göticism) je pojem pro švédskou národní a kulturní identitu zásadní. Teorie o vzniku Švédska, na které se shodla většina historiků, říká, že Švédsko vzniklo ve chvíli, kdy se spojily kmeny Gótů (Götar) a Sveů (Svear - podle Sveů přejímá posléze Švédsko svůj název Svearike = říše Sveů = Sverige). Bohužel nevíme, kdy se to odehrálo, několik století po době vikinské je nám zahaleno mlhou plnou bájných králů se semtam probleskujícím světýlkem skutečné historické postavy. Název hnutí góticismus je odvozen od germánského kmene Gótů (určitě si z dějepisu pamatujete Vizigóty a Ostrogóty), který ve 3. století způsoboval římské říši hluboké vrásky na čele a přišel prý z jižního Švédska.

Hnutí má své kořeny ve středověku, kdy uppsalský arcibiskup Nils Ragvaldsson na Basilejském koncilu při obhajování nároku Erika VII. Pomořanského na trůn zmínil, že Erikův rodokmen by se mohl dát vystopovat až k bájným Gótům. Odvolával se na gótského historika Jordanese, hlavně jeho dílo De origine actibusque Getarum a podobnost slov goter (Gótové), götar (Géaté, severogermánský kmen obývající Götaland) a gutar (současní obyvatelé Götlandu). Nutno říct, že Nils Ragvaldsson nebyl vzdělaný a vše si to vycucal z prstu. Jenže když později Ericus Olai, profesor uppsalské univerzity a historik z 15. století, sepsal na objednávku tehdejího krále Karla II. Knutssona Chronica regni Gothorum jakožto první dějiny Švédska, chopil se této teorie, do své knihy ji zanesl a je tím pádem považován za zakladatele hnutí góticismu. Po několik set let vycházeli všichni švédští historikové z Chronica regni Gothorum a byť s ní někteří polemizovali, nikdo tuto omylnou tezi po dlouhou dobu nevyvrátil.

Po vestfálském míru 1648, kdy se Švédsko stává světovou velmocí a nastává tzv. velmocenské období (stormaktstiden) přichází do švédské společnosti pocit, že jí jaksi chybí pořádné, slavné kořeny, kterými by mohla podepřít své evropské postavení. Velmi příhodná se zdála být teorie góticismu, která by Švédy ukázala jako mocné potomky mocného kmene, před kterým se třásla i římská říše. Se zájmem o starší historii se poprvé obnovuje i zájem společnosti o runy a mytologii. Velmi vzrůstá obliba lingivstiky a teorií, které dokazují mocnou historii Švédska. Profesor Olof Rudbeck starší napsal knihu Atlantica, ve které se snaží dokázat, že bájná Atlantica, ostrov, ze kterého vzešel veškerý život, je právě Švédsko. Používá k tomu lidové písně, oblečení, přírodu, mýty, zkrátka vše, co se mu do jeho teorie hodí. Olof Celsuis starší, strýc slavného Anderse Celsia, byl první věděc, který se od teorie Švédska jakožto Atlantiny veřejně distancoval a vyvrátil ji pomocí práce o runách, ale veřejnost spis jen povzbudil v její vlastenecké náladě (asi jako u nás rukopisy). Ta práce není v žádném případě vědecká. Teorie o zašlé slávě Švédska však i nadále bujely jako houby po dešti - Trója byl kraj Trögds u Enköpingu, Théby bylo město Täby, Herkules bylo ve skutečnosti Här-Kolle atd. To vše podpořené magií, numerologií a esoterikou.

S příchodem osvícenství se ozývaly střízlivější hlasy a postupně hnutí góticismu vytlačovaly. Jedním z představitelů nového směru byl Olof von Dalin, spisovatel, skald a historik, který se v 18. století významně zasadil o vznik tzv. nové švédštiny. Začal totiž vydávat týdeník Then Swänska Argus, který byl velmi populární a svým rozšířením brousil jazyk běžných občanů.

Po francouzské revoluci 1789 a ztrátě Finska se však znovu probouzí touha po mýtech, záhadách a hrdé historii. Romantismus udeřil plnou silnou, jeho vlna smetla Góty a přinesla s sebou vikingy. 1811 je ve Stockholmu založen Gótský spolek (Götiska förbundet). Nejdřív funguje jen jako vtip, později berou členové svou činnost zcela vážně. Erik Gustav Geijer změnil zaměření spolku na literaturu a společně s dalšími členy publikovali časopis Iduna s vlastními romantickými díly.

Gótové jsou zapomenuti, v kurzu jsou od této doby až prakticky doteď vikingové, Germáni a islandské ságy. Góticismus jakožto hnutí se na chvíli objevil ještě na konci 19. století a o několik desítek let později, kdy ho zneužívali švédští nacisté k ospravedlnění svých názorů. Z góticismu se kvůli propojení s agresivním nacionalismem později stalo citlivé téma.


Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B3tov%C3%A9
https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/122875/SpisyFF_314-1998-1_6.pdf?sequence=1
http://www.tacitus.nu/svenskhistoria/kungar/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jordanes
https://sv.wikipedia.org/wiki/Ericus_Olai
https://sv.wikipedia.org/wiki/Atlantica


Kim Fupz Aakeson a Jón Gnarr - konference ve Vídni

25. července 2015 v 14:21 | Lucie Podhorná |  Skandi v ČR
První z nich je scénárista filmů jako Dokonalý smysl, Ten, koho miluješ či Boj sněžného pluhu s mafií. Ten druhý byl starostou Reykjavíku, který vyhrál volby s programem typu "ručníky zdarma do veřejných koupališť" a "všechny své předvolební sliby porušíme", stál v čele Gay Pride v Reykjavíku a zahraniční delegace přijímal v převlečení za rytíře Jedi.

V červnu jsem se zúčastnila velmi zajímavé konference ve Vídni s názvem The Bestest Children in the World. Téma bylo "kontroverzní dětská literatura". Pokud jste četli tento článek, tak už zhruba víte, co si pod tímto pojmem představit. Můj spolužák Filip jednou vtipkoval, že "dobry sposob, ako zacat detsku knizku vo Svedsku je, ked je dieta socialne vylucene, ma rakovinu a unesu ho kvoli sexualnemu otroctvu do vojnovej zony."

Na konferenci jsem se tím pádem opravdu těšila. Trvala celé dva dny, byla pod záštitou vídeňské univerzity a navíc zadarmo, tak nejeďte! Jasně, že jsem si na internetu předem přečetla program a jména přednášejících, ale nic mi neříkala a nenamáhala jsem se je hledat, takže jsem do přednáškového sálu vstoupila jako tabula rasa. Už první den jsem začala tušit, že se zde za přednáškovým pultem sešly větší kapacity, než mě vůbec v mé sladké nevědomosti napadlo, ale to, co se dělo druhý den, předčilo mé očekávání.

Seděla jsem v asi šesté řadě. Několik židlí přede mnou seděl hřmotný světlovlasý pán s potetovanými předloktími - na jednom měl velký, černě vyvedený uzel a na druhém cosi modrého, co vypadalo jako městský znak. Ve chvíli, kdy mě ten znak zaujal a začala jsem ho blíž zkoumat, říkala paní u přednáškového pultu, že "je nám velkou ctí, že zde můžeme přivítat významného islandského politika, který pomohl vytáhnout Island z krize a zde s námi je především díky svým dvěma knihám, Indián a Pirát." Říkala jsem si, tyjo, jakého politika z Islandu znám? Jen toho bývalého starostu Reykjavíku, co se na reykjavickém Gay Pride převlékl za ženu. Že by to byl on?

No jo, byl.



Jón Gnarr se před i po své politické dráze živil a živí jako herec a bavič. Na jeho přednášce to bylo poznat. Mluvil bez přípravy, bez jakýchkoli poznámek a celý sál zvládl necelou hodinu královsky bavit, byť mluvil spíše v útržcích informací, než v souvislém textu.

Jeho životní dráha je vpravdě neuvěřitelná. Z dítěte, které mělo označení hyperaktivního a nepřizpůsobivého dyslektika, se vypracoval na člověka, který s pomocí své politické strany Best Party, která původně vznikla jako satira, vyvedl Island z finanční krize. Se svým otcem, který se za něj spíš styděl, neměl moc dobrý vztah. Říkal, že rozumí tomu, že z něj jeho rodiče byli zmatení, protože neměli vzdělání a nedokázali tím pádem vstřebat to, co jim o něm psycholog říkal. Vždycky, když se na malého Jóna a jeho školní výsledky ptal nějaký známý, otec mávl rukou: "Ále, on je retardovaný." Matka ho vždy pokárala, že to není pravda, že se jen pomaleji učí a otec ji odbyl s tím, že: "Prosímtě, a co jiného teda je, když ne retard?" Asi dva roky svého dětství také strávil na psychiatrii. Toto a mnohem víc byly zážitky, které promítl do svých dvou knih, Indián a Pirát. O obsahu samotném příliš nemluvil, tak jsem spíše vydedukovala, že jde o fiktivní autobiografii s množstvím autobiografických prvků. Jón píše z pohledu malého kluka, kterého dospělí v okolí považují za nezvladatelného a neví si s ním rady ani doma, ani ve škole. Pozoruhodné je to, že se tyto jeho dvě knihy čím dál častěji objevují v islandských základních školách, kde rozšiřují povědomí o tom, že tyto děti nejsou dementní ani zatěžující pro společnost, jen jiné a při správném zacházení z nich mohou vyrůst skvělí lidé.

O své politické kariéře Jón moc nemluvil, zmínil jen pár věcí. Třeba to, že si původně myslel, že jako starosta bude blíže lidem. (dramatická pauza) Pak si to myslet přestal. Když na Islandu vypukla finanční krize, pozvali si Jóna do televize a moderátor se ho zeptal, jak bude tu krizi řešit. Jón bez obalu řekl, že neví. Nastalo trapné ticho. Celou noc se posléze převaloval v posteli a mučil se představou nadcházejícího rána, kdy ho lidé určitě po cestě do úřadu ukamenují za to, že řekl, že neví. Jaké bylo jeho překvapení, když mu ráno na chodníku zastoupil cestu vetchý dědeček a děkoval mu, že to je poprvé, co slyšel, že by politik přiznal, že neví.


Další skrytou hvězdou konference byl Kim Fupz Aakeson, velmi šarmantní dánský spisovatel dětských knih a scénárista. Začal psát proto, že ho štvalo, že ve všech dětských knihách jsou děti zobrazovány jako milá a sladká stvoření. Má malou dceru, která sice je sladká, ale otravnějšího tvora abyste pohledali. Takže píše knihy o ní a dalších otravných dětech (Jak Vitello poškrábal auto, Lili si čistí zuby a další). Na odpolední pauze a svačince seděl Kim se zavřenýma očima na sluníčku v zahradě muzea, kde se konference konala a já sebrala odvahu si k němu přisednout a začít si povídat. "Mluvíte švédsky?" "Ne, jen dánsky. To bychom si asi nerozuměli." "To teda ne. Takže anglicky?" "Jo."
Rozhovor se stočil na stopování. Kim studoval v Dánsku na tzv. resande folkhögskola, cestovní lidové vysoké škole a dostopoval mj. do Pákistánu a vzpomíná na to jako na skvělé dobrodružství. Jasně, můžete si na internetu najít, k jakým filmům napsal Kim scénáře, ale kde se dozvíte něco takového? ;)

Když přistupujete ke slavným a navíc zajímavým osobnostem bez sebemenšího povědomí o tom, že jsou slavní, dobře si s nimi povykládáte a pak večer u počítače zjistíte, kdo to vlastně byl - velký zážitek.