Kim Fupz Aakeson a Jón Gnarr - konference ve Vídni

25. července 2015 v 14:21 | Lucie Podhorná |  Skandi v ČR
První z nich je scénárista filmů jako Dokonalý smysl, Ten, koho miluješ či Boj sněžného pluhu s mafií. Ten druhý byl starostou Reykjavíku, který vyhrál volby s programem typu "ručníky zdarma do veřejných koupališť" a "všechny své předvolební sliby porušíme", stál v čele Gay Pride v Reykjavíku a zahraniční delegace přijímal v převlečení za rytíře Jedi.

V červnu jsem se zúčastnila velmi zajímavé konference ve Vídni s názvem The Bestest Children in the World. Téma bylo "kontroverzní dětská literatura". Pokud jste četli tento článek, tak už zhruba víte, co si pod tímto pojmem představit. Můj spolužák Filip jednou vtipkoval, že "dobry sposob, ako zacat detsku knizku vo Svedsku je, ked je dieta socialne vylucene, ma rakovinu a unesu ho kvoli sexualnemu otroctvu do vojnovej zony."

Na konferenci jsem se tím pádem opravdu těšila. Trvala celé dva dny, byla pod záštitou vídeňské univerzity a navíc zadarmo, tak nejeďte! Jasně, že jsem si na internetu předem přečetla program a jména přednášejících, ale nic mi neříkala a nenamáhala jsem se je hledat, takže jsem do přednáškového sálu vstoupila jako tabula rasa. Už první den jsem začala tušit, že se zde za přednáškovým pultem sešly větší kapacity, než mě vůbec v mé sladké nevědomosti napadlo, ale to, co se dělo druhý den, předčilo mé očekávání.

Seděla jsem v asi šesté řadě. Několik židlí přede mnou seděl hřmotný světlovlasý pán s potetovanými předloktími - na jednom měl velký, černě vyvedený uzel a na druhém cosi modrého, co vypadalo jako městský znak. Ve chvíli, kdy mě ten znak zaujal a začala jsem ho blíž zkoumat, říkala paní u přednáškového pultu, že "je nám velkou ctí, že zde můžeme přivítat významného islandského politika, který pomohl vytáhnout Island z krize a zde s námi je především díky svým dvěma knihám, Indián a Pirát." Říkala jsem si, tyjo, jakého politika z Islandu znám? Jen toho bývalého starostu Reykjavíku, co se na reykjavickém Gay Pride převlékl za ženu. Že by to byl on?

No jo, byl.



Jón Gnarr se před i po své politické dráze živil a živí jako herec a bavič. Na jeho přednášce to bylo poznat. Mluvil bez přípravy, bez jakýchkoli poznámek a celý sál zvládl necelou hodinu královsky bavit, byť mluvil spíše v útržcích informací, než v souvislém textu.

Jeho životní dráha je vpravdě neuvěřitelná. Z dítěte, které mělo označení hyperaktivního a nepřizpůsobivého dyslektika, se vypracoval na člověka, který s pomocí své politické strany Best Party, která původně vznikla jako satira, vyvedl Island z finanční krize. Se svým otcem, který se za něj spíš styděl, neměl moc dobrý vztah. Říkal, že rozumí tomu, že z něj jeho rodiče byli zmatení, protože neměli vzdělání a nedokázali tím pádem vstřebat to, co jim o něm psycholog říkal. Vždycky, když se na malého Jóna a jeho školní výsledky ptal nějaký známý, otec mávl rukou: "Ále, on je retardovaný." Matka ho vždy pokárala, že to není pravda, že se jen pomaleji učí a otec ji odbyl s tím, že: "Prosímtě, a co jiného teda je, když ne retard?" Asi dva roky svého dětství také strávil na psychiatrii. Toto a mnohem víc byly zážitky, které promítl do svých dvou knih, Indián a Pirát. O obsahu samotném příliš nemluvil, tak jsem spíše vydedukovala, že jde o fiktivní autobiografii s množstvím autobiografických prvků. Jón píše z pohledu malého kluka, kterého dospělí v okolí považují za nezvladatelného a neví si s ním rady ani doma, ani ve škole. Pozoruhodné je to, že se tyto jeho dvě knihy čím dál častěji objevují v islandských základních školách, kde rozšiřují povědomí o tom, že tyto děti nejsou dementní ani zatěžující pro společnost, jen jiné a při správném zacházení z nich mohou vyrůst skvělí lidé.

O své politické kariéře Jón moc nemluvil, zmínil jen pár věcí. Třeba to, že si původně myslel, že jako starosta bude blíže lidem. (dramatická pauza) Pak si to myslet přestal. Když na Islandu vypukla finanční krize, pozvali si Jóna do televize a moderátor se ho zeptal, jak bude tu krizi řešit. Jón bez obalu řekl, že neví. Nastalo trapné ticho. Celou noc se posléze převaloval v posteli a mučil se představou nadcházejícího rána, kdy ho lidé určitě po cestě do úřadu ukamenují za to, že řekl, že neví. Jaké bylo jeho překvapení, když mu ráno na chodníku zastoupil cestu vetchý dědeček a děkoval mu, že to je poprvé, co slyšel, že by politik přiznal, že neví.


Další skrytou hvězdou konference byl Kim Fupz Aakeson, velmi šarmantní dánský spisovatel dětských knih a scénárista. Začal psát proto, že ho štvalo, že ve všech dětských knihách jsou děti zobrazovány jako milá a sladká stvoření. Má malou dceru, která sice je sladká, ale otravnějšího tvora abyste pohledali. Takže píše knihy o ní a dalších otravných dětech (Jak Vitello poškrábal auto, Lili si čistí zuby a další). Na odpolední pauze a svačince seděl Kim se zavřenýma očima na sluníčku v zahradě muzea, kde se konference konala a já sebrala odvahu si k němu přisednout a začít si povídat. "Mluvíte švédsky?" "Ne, jen dánsky. To bychom si asi nerozuměli." "To teda ne. Takže anglicky?" "Jo."
Rozhovor se stočil na stopování. Kim studoval v Dánsku na tzv. resande folkhögskola, cestovní lidové vysoké škole a dostopoval mj. do Pákistánu a vzpomíná na to jako na skvělé dobrodružství. Jasně, můžete si na internetu najít, k jakým filmům napsal Kim scénáře, ale kde se dozvíte něco takového? ;)

Když přistupujete ke slavným a navíc zajímavým osobnostem bez sebemenšího povědomí o tom, že jsou slavní, dobře si s nimi povykládáte a pak večer u počítače zjistíte, kdo to vlastně byl - velký zážitek.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama