Srpen 2015

Píseň o panu Sinklarovi aneb setkání Norů a Skotů

17. srpna 2015 v 14:42 | Lucie Podhorná |  Trocha historie
Byť mé časy se skupinou Skaldene již dávno vzal severní vítr, zůstala mi láska k severské lidové hudbě a baladám především. Jednou z velmi populárních písní, která se i v dnešní době neustále objevuje v různých verzích, je Píseň o panu Sinklarovi nebo také Zinklars vise, Herr Sinklar, Zinklarvisa, Sinklar-visen či Herr Sinclair drog over salten hav.


Píseň je založená na pravdivé historii o Georgi Sinclairovi, skotském bastardu a žoldnéři, který bojoval v kalmarské válce (konflikt mezi Švédskem a Dánskem 1611-1613, bojovalo se hlavně u města Kalmar) se svými kumpány, které si švédský král najal. Z Dundee a Caithness vypluly dvě lodě žoldnéřů, setkaly se na Orknejích a chtěli pokračovat po moři do Norska, ale trasu blokovali Dánové. Přistáli teda v Norsku u Isfjorden v údolí Romsdalen a chtěli jít cestou po souši, kterou úspěšně používali jiní skotští a holandští vojáci. Na cestě údolím Romsdalen byl Sinclair přepaden norskými sedláky z okolních vesnic Vågå, Lesja, Dovre, Fron a Ringebu a celá potyčka vešla ve známost jako bitva u Kringenu. Nutno podotknout, že obyvatelé této oblasti byli vojáky a válkou velmi sužování a dříve toho roku se již odehrálo na civilním obyvatelstvu několik masakrů, takže se sedlákům ani nemůžeme divit, spíš jim fandit.


Legendy a historikové si co se týče objemu bitvy trochu protiřečí. Podle legend (zajisté norských) bylo Skotů 900-1100, podle historiků 300. Norů bylo okolo 500 a byli vyzbrojeni hlavně meči, oštěpy a sekerami. Skotů zemřelo 280 (počítá se včetně dne poté, kdy Norové pozavírali přeživší Skoty do stodoly a tam je zmasakrovali, takže se neví, kolik jich zemřelo přímo v bitvě), Norů 6 a 12 jich bylo zraněno, takže sedláci drtivě zvítězili a přeživší žoldáky poslali do vězení v Kristianii (budoucí Oslo). Dnes se na slavné místo bitvy a pomník na místě Sinclairova hrobu ve městě Otta můžete přijet podívat.


Norský básník Edvard Storm zajistil Sinclairovi nesmrtelnost, když napsal v roce 1781 v duchu národního romantismu báseň Zinklarvisa. Do širokého podvědomí se báseň dostala posléze zhudebněním skupinou Folque, následovaly verze od Týr, Gny, Eivor Palsdottir či Street Legal.


Je ještě nutno zmínit jednu postavu spojenou s bitvou u Kringenu a to je Prillar-Guri, pololegendární postava ženy prý z vesnice Sel. Údajně vlastnila roh a když procházeli skotští žoldáci, postavila se s ním na protější stranu údolí (dnes kopec Pillarguritoppen). Začala hrát, buď aby rozptýlila Skoty, nebo aby o nich dala sedlákům signál. V oficiálních dokumentech o ní žádná zmínka není, ale je to hezká legenda, znázorněná i na pomníku. V Otta v Norsku se dokonce uděluje Pillargurina cena každý rok na festivalu Pillarguri, takovém skotsko-dudáckém festivalu na důkaz skotsko-norského přátelství. V Otta funguje i Sinclair's Club, který celý festival pořádá.



https://en.wikipedia.org/wiki/George_Sinclair_(mercenary)
https://sv.wikipedia.org/wiki/Kalmarkriget
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Kringen
https://en.wikipedia.org/wiki/Prillar-Guri

Kalix - na území Švédů. Finů a Sámů

12. srpna 2015 v 14:38 | Lucie Podhorná |  Severní glosy
Za týden a něco odlétám na daleký sever, juchú! Dostala jsem stipendium od Svenska Institutet a jedu si od září do prosince užívat polární noci, polární záře, sobů, samoty a nekonečného Laponska. A mezitím taky trochu studovat.


Kde je Kalix, říkáte si? No, taky jsem nad tím dumala, když jsem ten email otevřela. Je tady, dole na mapě. Z Luleå tam jede každou hodinu autobus, je to totiž hlavní tah do Finska!


Na dotaz kamarádce, zda tam žijí soby, se mi dostalo odpovědi, že přímo ve městě ne, ale když se vydám lesem směrem k Finsku, je jich tam všude spousta (hranice jsou asi 50 km daleko). Ve městě žije necelých 10 000 obyvatel a své jméno dostalo podle řeky Kalixälven, což je pošvédštění severosámského názvu Gáláseatnu. Lingvisticky jde o velmi pestrou oblast, mluví se zde tzv. kalixmål, což je norrländský dialekt hodně odlišný od standardní švédštiny. V roce 1924 zkoumala tento dialekt v rámci své disertační práce na univerzitě v Uppsale Hulda Rutberg, slavná švédská lingvistka. Do kalixmål se zahrnují ještě menší dialekty nederkalixmål a överkalixmål. Dialekt nevychází překvapivě ze spojení se sámštinou, ale s jazykem starých germánských kmenů. Kousek od Kalixu prochází také poměrně jasná hranice urgo-finských jazyků, hlavně meänkieli - tornedalské finštiny, kterou mluví obyvatelé Tornedalen a Pajaly (zde se odehrává děj slavné knihy Popmusic z Vittuly, skvěle přeložil Zbyněk Černík). Podél celého Botnického zálivu prochází tzv. germánské dialektové kontinuum, do kterého patří i kalixmål. Rozdíly oproti standardní švédštině jsou ve výslovnosti, slovní zásobě, slovosledu nebo třeba v počtu pádů.

V rámci příprav na následující čtyři měsíce jsem objevila, že Švédi mají skvělý televizní dokument Svenska dialektmysterier, ve kterém každý půlhodinový díl rozebírá nějaký švédský dialekt. Moderátorem pořadu je Fredrik Lindström, švédský komik a režisér, který sám o sobě mluví jako o popularizátorovi historie. Jeden z dílů je o dialektu överkalixmål (pouze švédsky).


Místo "ja" říkají "jeu". Bože. Asi tam někde umřu hlady a zimou, neschopná se s kýmkoliv domluvit. Vždyť ani ten Švéd jim nerozumí, v tom pořadu mají titulky! Jdu si plést norský svetr! :D


https://sv.wikipedia.org/wiki/Kalixm%C3%A5l
https://sv.wikipedia.org/wiki/Fredrik_Lindstr%C3%B6m