Haparanda Vandringsled - turistika ve Finsku

6. září 2015 v 14:15 | Lucie Podhorná |  Mé zážitky ve Skandinávii
Jelikož tento semestr trávím v městečku Kalix v kraji Norbotten, byl by hřích nevyužít volného dne k výletu, který se už dva týdny nabízel. Souměstí Haparanda-Torneå (Haparanda je švédská, Torneå finské) leží od Kalixu jen 50 km, necelou hodinku autobusem, který je navíc poměrně luxusní, vybavený WC a wifi. Otevřela jsem tedy stránky místního turistického centra a zjišťovala výletní možnosti. Haparanda jich skýtá několik, z nichž mě nejvíc zaujala tzv. Haparanda vandringsled, čili haparandská turistická cesta. Popisek trasy byl lákavý, avšak instrukce, jak se k ní dostat mlhavé a navíc se zdálo, že trasa je nedostupná pro pěší, protože začíná u dálnice 2 km od Haparandy a nevede k ní žádné MHD. Rozhodla jsem se, že se to nějak vyřeší na místě.

V autobuse do Haparandy mě osvítil spásný nápad. Zeptala jsem se pana řidiče jestli ví, kde ta turistická trasa je. Zavrtěl hlavou, což mě nepotěšilo. Rychle jsem našla v mobilu mapku a ukázala mu ji. "No tak to musí být to poslední odpočívadlo před vjezdem do města, tak já vás tam vyhodím." Modlila jsem se, aby to opravdu bylo to, co hledám. Měla jsem štěstí - bylo.


Toto je mapa trasy (necelých 15 km). Je velmi dobře značená, jednak je u všech odboček a křižovatek cedulka s šipkou a názvem Vandringsled a jednak je každých asi 20 m u cesty červeně natřený kůl jakožto turistické značení. Po cestě je 8 odpočívadel, která sestávají z šopy plné suchého dříví, ohniště, laviček a přístřešku, u jednoho byla dokonce kadibudka.

Vyrazila jsem plná energie a optimismu, že za tři hodinky nebudu mít co dělat a budu už pomalu sedět v místní IKEA a s grácií popíjet brusinkovou šťávu. Hned první metry mě vyvedly z omylu - Laponsko je už samo o sobě dost podmáčené a celodenní vytrvalý déšť změnil lesní cestu v mokřad. Velebila jsem se až do nebe za nápad vzít si nepromokavé pohorky, zatla jsem zuby a vyrazila. Když o pár minut později začalo pršet, vzpomněla jsem si na deštník, co jsem nesla v batohu. Přece nemůžu chodit po lese s deštníkem, beželo mi hlavou, ale po chvíli marného čekání, až přestane pršet mi bylo jasné, že s hrdostí zde nepochodím. Nebyl prostor na hrdinství.



Pirrilento, první odpočívadlo, ve kterém jsem se na chvíli schovala před deštěm a bojovala s pochybnostmi. Mám to vzdát? Co když někde narazím na neprůchodný terén, třeba po 10 kilometrech, a budu se muset vrátit? To by mě fakt naštvalo. Ale přece nesklopím uši a nevycouvám hned na začátku! Jdu dál!

Objevily se chodníčky, takové, jaké znáte třeba z Šumavy, což cestu značně ulehčuje. Nemusíte neustále vyhodnocovat, jestli se při šlápnutí na tamten hrbolek propadnete až do vody, nebo ne. Po hodině cesty (stále s deštníkem) jsem dorazila k druhému odpočívadlu, Temppelivaara.

Přestalo pršet. Vysvitlo slunce. A z rozhledny u odpočívadla jsem spatřila tohle.


Bylo to úžasné. Nekonečné laponské lesy, břízy pomalu se barvící k podzimu a nad nimi se klenula duha. Přesvědčilo mě to o správnosti mého turistického záměru. Ještě jsem nebyla ani v půlce cesty, ale nadchlo mě to natolik, že jsem dál běžela jako vítr.


V Norbottenu jsou dlouhé zimy a krátká léta, čemuž se samozřejmě přizpůsobila místní flóra. Nic křehkého tu dlouho nepřežije. Tady v mokřadech jsou nečastějšími stromy břízy, země je pokrytá borůvčím a brusinčím.


Ten červený kříž vlevo značí zimní trasu pro běžky a skútry. Letní a zimní trasy se často různí, co je sjízdné v zimě, není schůdné v létě a naopak, proto je třeba se důsledně držet svého značení.



V jednom místě, kousek před jezerem v půlce trasy, se cesta stočila a původní trasu obloukem obcházela. Nechápala jsem proč, až potom jsem uviděla toto. Asi byla velká voda (ta modrá cedulka značí původní trasu).

Jezero Myllyjärvi leží v polovině trasy a je krásné. Vede k němu chodníček ústící na molo a je oblíbeným hnízdištěm ptáků. Určitě stojí za 100metrovou odbočku.



Za jezerem se cesta stočila doleva a dalších několik kilometrů jsem šla po široké zpevněné cestě. Vítaná úleva po promáčené lesní stezce a dřevěných chodnících. Podél cesty mě zaujalo několik malých informačních tabulí. Jsem ten typ turisty, co všude vleze a všechno si přečte, takže jsem ani tady samozřejmě neodolala. Obsah tabulí mě nečekaně zasáhl.


Když v září roku 1944 prohrálo Finsko tzv. pokračovací válku se SSSR, Finové začali hromadně prchat přes hranice do Švédska, které bylo ochotné se o ně postarat. Po té stejné cestě, kterou jsem kráčela já, šly před 70 lety tisíce lidí prchajících před válkou s celým svým majetkem, sestávajícím většinou z dobytka. Podél cesty stála kasárna, kde byla část z nich ubytována. Za rok 1944 přišlo cca 50 000 uprchlíků, přivedli s sebou 25 000 krav a 4 000 koní. Šli pěšky, plavili se v člunech, dělali cokoliv, aby se dostali z Finska pryč. Spousta rodin z celého Finska posílala na cestu jen své děti, aby se jich na švédských nádražích někdo ujal a oni je už nikdy nespatřili - dodnes se jim říká tzv. krigsbarn, válečné děti a za celou válku jich přišlo 70 000.

Mapka, jak tehdy byla podél cesty rozmístěná kasárna:


Zbytek cesty už žádné další povyražení neposkytl, po pár kilometrech se okruh uzavřel a zpátky k dálnici jsem došla po stejné trase jako cestou tam, vedla však hezkým lesem a nakonec jsem rychlou chůzí celou Haparanda vandringsleden za tři hodiny a pár minut dala.

Pokud se ocitnete u Haparandy a budete mít chuť na nějaký trek, určitě zkuste tuto cestu. Jedinou nevýhodou je špatná dostupnost bez vlastního auta, buď musíte poprosit řidiče autobusu, aby vás vyhodil mimo zastávku anebo můžete jít pěšky podél dálnice z Haparandy, což je celkem nepříjemné. Ale páni řidiči autobusů jsou moc hodní a udělali by pro vás první poslední. :)


http://www.krigsbarn.com/2013/06/evakuering-till-sverige-september-1944.html
https://sv.wikipedia.org/wiki/Finska_forts%C3%A4ttningskriget
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pokra%C4%8Dovac%C3%AD_v%C3%A1lka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 6. září 2015 v 21:56 | Reagovat

Fotky jsou opravdu nádherné :) Hned bych se taky vydala na takovou túru...

A ta poznámka s deštníkem mě dostala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama